Vlasové tipy a triky, které rozhodně NEZKOUŠEjTE (vyzkoušeno na vlastní vlasy)

Při psaní článku Kosmetické tipy a triky, které byste rozhodně neměly zkoušet, jsem původně měla v úmyslu zařadit i oblast vlasů. Bylo toho ale tolik, co jsem si na tu palici nandala, že jsem se rozhodla nechat jim samostatný článek. Znovu upozorňuju, že jsem byla v době zkoušení těchto "vychytávek" celkem máklá a v tajemném umění vlasové péče zcela nezasvěcená. Zase tam mám ale  jednu fajnovku  z doby poměrně nedávné. Tentokrát bude vše seřazeno podle míry aktuálního zatmění mozku, se kterou jsem se v daném okamžiku potýkala. Stupnice bude následovná: 1 (zanedbatelně otupené smysly) - 5 (totální absence rozumu).

    1. Kafe na vlasy - why not?

Zrovna se konal takový boom ohledně příznivého působení kofeinu na růst vlasů. Samozřejmě si to někdo jako já nemohl nechat ujít. Používala jsem kofeinový šampon Schauma, jejich kondicionér a bezoplachovou péči. V té době se mi v makovici začaly ozývat pochyby: ,,Vždyť ten kofein by měl jít přímo na hlavu, jinak mi to neporoste! No jo, ale na hlavu mi přece jde jenom šampon, tak to není moc kofeinu...Potřebuju ho víc!", a tak se zrodil nápad: NALEJT SI NA HLAVU KAFE. Samozřejmě jsem si udělala rešerši, kde jsem zjistila, že káva má blahodárné účinky nejen na růst vlasů, ale i na oživení hnědé barvy. Tak jsem do toho šla.

Zdroj

 Nikde už ale nepsali, jestli mám použit espresso, rozpustnou kávu nebo turka. Jelikož jsme zrovna neměli kapsle do kávovaru (který by mi zaručil největší množství kofeinu z výše zmiňovaných), rozhodla jsem se pro turka, protože rozpustná káva je takový "čajíček". Udělala jsem si tedy silného Fair Trade turka, nalila ho na vlasy, zabalila do fólie a očekávala zázraky. 

To kafe mi v podstatě nepomohlo, ale taky mi nic neudělalo. Problémem bylo, že to absolutně nešlo vymýt, protože mě nenapadlo toho turka alespoň přecedit, takže jsem si to tam napatlala i s lógrem, který se vlasů neuvěřitelně držel a nechtěl se pustit. Vymývala jsem sice dostatečně dlouho, ale podařilo se mi to až při dalším umývání, takže jsem 2 dny chodila s lógrem v hlavě. Tady bych to hodnotila jako 1 - zanedbatelně otupené smysly, právě kvůli tomu, že jsem se nedovtípila toho, že ten lógr se mě nebude chtít pustit.

    2. Hodina a půl barvení

Na základce jsem hrozně toužila po černých vlasech, protože mi to připadalo hrozně kůl. Nějak jsem neřešila, jestli mi to bude nebo nebude slušet (NESLUŠELO!). Prostě jsem to chtěla a přes to vlak nejel. Jenomže v tu dobu jsem měla od nadřízených (chápejte rodičů) zakázáno jakékoliv barvení. Po neustálém přemlouvání, dohadování a hysterických scénách mi byl povolen barevný šampon na vlasy ve světle hnědé barvě. Když mi ho mamka přinesla domů, už jsem měla vymyšlený plán: PROSTĚ TO NECHÁM DLOUHO PŮSOBIT! 

Zdroj

Napatlala jsem si tedy šampon na hlavu a pak přišla ta těžší část. Doba působení byla něco okolo 20 minut a já jí potřebovala o dost prodloužit. Byla jsem vděčná, že máme tak velký dům, protože jsem se po něm začala různě schovávat tak, aby mě nikdo nepotkal a nemohl nahnat do koupelny. Když jsem náhodou na někoho narazila, tvrdila jsem, že jsem zrovna na cestě do koupelny a jdu si to umýt. Vyhmátli mě až za hodinu a půl, když jsem se zrovna chystala do sklepa :D.

Začala jsem tedy vymývat. Barva byla úplně zatvrdlá. Už při vymývání jsem zjistila, že vlasy jsou na omak celkem hrubé, ale v té době pro mě byl kondicionér nebo přiložený balzám úplné tabu (bála jsem se mastných a zplihlých vlasů). Výsledek sice nebyl úplně černý, ale dostavila se spokojenost, teď už jenom zahrát scénku: "Jak mi to blbě chytlo." a mám vyhráno. A to jsem teda neměla, protože vlasy byly rozlítané, hlava mě asi do 3. mytí hrozně svědila, všechny ručníky byly zabarvené vymývající se barvou. A měla jsem lupy.  Ohodnotila bych se stupněm 3 - průměrné pomatení pubertální holky, protože následky nebyly fatální.

    3. Efilačky za domovem důchodců

Tato příhoda by se mohla řadit i do vlasových katastrof, protože jsem v té době musela být snad úplně blbá. Byl to první rok na střední škole a moje kamarádka se zrovna začínala učit na kadeřnici. Přinesla si ten suprový kadeřnický kufřík, kde bylo úplně všechno včetně prostřihávacích nůžek. V té době jsem byla neznalá jakýchkoliv kadeřnických technik, ale věděla jsem jedno, že když mi kadeřnice prostříhla vlasy efilačkama, měla jsem to vždy objemnější. Jelikož profesionální kadeřnici jsem se bála říct, že bych chtěla, aby mi to projela trošku víc, tohle se mi zdálo jako ideální příležitost k nápravě.

Zdroj

Sešly jsme se na určeném místě v malém parčíku za domem s pečovatelskou službou a daly se do díla. Během stříhání na nás vykouklo pár místních obyvatel, takže jsme musely postupovat velice nenápadně. Nějak mi bylo jedno, že sice kadeřnický kufřík má, ale praktickou výuku neměla ještě ani jednou. V té době jsem měla dost "blbečkovský sestřih" a vlasy ještě nebyly mou posedlostí, ale stejně jsem chtěla vypadat dobře, což mohlo zajistit jedině prostříhání. A tak stříhala, stříhala a stříhala.

Nebudu to natahovat, vypadala jsem jak GLUM :D. Jako bonus se mi na temeni hlavy vytvořilo něco jako pleška a všude jsem měla cancoury zbylých vlasů. Když jsem se pak rozhodla, že si je nechám narůst a půjdu k už vyučené kadeřnici, stejně se muselo pořád zkracovat. Než jsem se toho prostříhání zbavila, trvalo to skoro rok, takže tady je jasná 5 - totální absence rozumu + pořádnej kopanec mýmu patnáctiletýmu já.  

     4. Melíry Savem

Zase historka z období, kdy jsem měla zakázáno barvení. V té době jsme se potýkali s plísní v koupelně a následnými hádkami, kdo sakra zase stříkal Savem a odbarvil komu oblečení. Modří už vědí - Savo = odbarvovač - vlasy - melír => jde se na to. Bože! Já byla tak vymaštěná! Jednoho krásného dne jsem se rozhodla pro melír, ale přes zákaz barvení jsem se ani nesnažila nikomu nic naznačovat. Posléze jsem zjistila, že lehký melír by nebyl problémem, ale proč to řešit jednoduše.

Zdroj

 Zalezla jsem si do koupelny, připravila si Savo a vůbec neřešila věci ve stylu ochranných rukavic nebo něčeho, do čeho bych mohla ty nastříkané pramínky zabalit. Prostě jsem vzala holou rukou několik pramenů, nastříkala na ně onen přípravek, promačkala a čekala, než se vlasy začnou odbarvovat. Teď si zpětně vzpomínám, že jsem si dělala legraci z ombré ve stylu: NAMOČILA JSEM SI KONEČKY DO KÝBLE SAVA. No nic, čekala jsem tedy skoro půl hodiny a nic se nestalo.

Když se žádné odbarvení nekonalo, šla jsem si to Savo vymýt. Jak jsem se toho načuchala, dělalo se mi zle, točila se mi hlava, měla jsem totálně vysušené a rozpraskané ruce. Když jsem vlasy vysušila, zjistila jsem, že vypadají jako koudel a začínají se trhat + ten smrad vůbec nešel umýt. Tady je to hodnocení mimo stanovenou škálu 100 - těžká debilita - blbá, blbá, blbá, jak můžeš bejt tak strašně blbá :D.

No dnes už se s žádnou takovou blbinou nesetkávám, když se mi náhodou něco takového poštěstí, tak ta frekvence není častá, zřejmě jsem i vyléčená, protože bez větších problémů studuju vysokou školu :D. 

Co vy? Podařila se vám také nějaká konina?